Na tiskové konferenci před uvedením inscenace Svatba pozdního léta, se její autor JAN KAČER (79) nečekaně rozpovídal o sobě. Řekl, že poté, co se mu jako režisérovi přestalo na divadle dařit, začínal se smiřovat s neradostnými vyhlídkami na budoucnost. A zkusil něco napsat.

A požádal režiséra Ladislava Smočka, aby si jeho dílo, zčásti inspirované vlastními zážitky a zkušenostmi, přečetl. „Byl to úžasný zážitek,“ řekl Smoček. „V textu nebylo třeba nic škrtat. Je v něm zakleta životní zkušenost autora, má v sobě velké city a žádnou sentimentalitu. Jde o nádherný příspěvek české dramatice.“

Jan Kačer, který v Činoherním kluvu hrál naposledy před čtyřiceti lety, se ale nejvíc rozplýval radostí nad svou novou životní situací: „Vrchlickýmu říkali v padesáti, velebný kmete, Štěpánek hrál v šedesátipěti dědky, a já tady teď v osmdesáti hraju a tvářím se, že to je normální. A navíc se mi otevřeli ještě dveře, o kterých jsem neměl tušení. V těch osmdesáti člověk vidí svět, který do té doby neviděl. Bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, bez zlodějství, bez zlejch úmyslů, a najednou máte ten život jakoby sladkej. A najedou vidíte svět jinak než jste ho viděli ve třiceti. Líbí se vám i ženský, ale nejenom proto, že mají hezký těla, ale pro něco jinýho. Máte rád jiný kamarády, vážíte si lidí, který tady už nejsou, je to fantastickej objev…a kdybych měl trochu času, tak bych to chtěl ještě napsat. A i to, co jsem tady během zkoušení s nima zažil, že jsem ve svém věku hrál s kolegyní, která je o 50 let mladší (Zuzana Stavná), a že to ještě jde a že to dokonce nemusí bejt ostuda. To je pro můj život úžasnej výdobytek a mně se teď v tý penzi žije báječně,“ svěřil se autor, herec a režisér Kačer.

Foto: Herminapress