Kdo si myslel, že uprchlická krize nebude eskalovat a lidé prchající před vším možným do EU budou v klidu poslouchat politiky a úředníky, spletl se. Už teď je jasné, že se budou chtít dostat do země zaslíbené za každou cenu, i kdyby měli použít vlastní děti jako štíty!

O víkendu se značně přiostřila situace na makedonsko-řecké hranici. Jde o jednu z mála cest do Unie, která je ještě jakš takš otevřená přesto, že tomu tak být nemělo. Oba inkriminované státy se však konečně dohodly, že je čas k radikálním krokům a co se bude dít s lidmi, kteří budou zadrženi a vraceni zpět. Imigrantům se to logicky nelíbí a další výlevy násilí na sebe nenechaly dlouho čekat.

Dobře rostlí i živení muži zaútočili na pozice makedonské armády a policie. Bohužel nejen slovy, ale i kameny, dýmovnicemi a další municí, kterou měli zrovna po ruce. Místo, aby se zbraní chopili doma a snažili se vyhnat ty, kteří jejich zemi ohrožují, přišli bojovat do Evropy. Proč také ne? Doma by v boji mohli zemřít, tady je ještě politujeme. Navíc by se dalo hodně dlouho diskutovat o tom, komu šlo doma opravdu o život a kdo jde jen za lepšími ekonomickými podmínkami. Odborníci se víceméně shodují, že těch druhých je rozhodně více než polovina. Stejně, jako tvrdí, že mezi příchozími, kteří už na Starém kontinentu jsou, je zhruba osm tisíc příslušníků tzv. Islámského státu. Makedonská policie odpověděla slzným plynem, občas i gumovými projektily. Což samozřejmě také není zrovna ideální, pálit bezhlavě mezi děti a ženy. Ale jde se tomu vlastně vůbec divit?

Netvrdíme, že by se lidem nemělo pomáhat. Ale když vidíme chlápky s iPhony, notebooky a nejnovějším vybavením, je nám z toho špatně. Nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že u nás chtějí jen pokojně žít a vychovávat děti. Mají možnosti se koordinovat napříč Evropou, domlouvat si společný postup. Ať už jde o cokoli, třeba i teroristické útoky. Je zřejmé, že tihle borečci neměli zájem zůstávat v Sýrii, Iráků a dalších zemích a pokoušet se tam něco změnit. Za prvé proto, že někteří z nich mohou patřit mezi složky, které tyto země rozvracejí a do jisté míry stojí za samotnou migrací. A za druhé je přeci daleko lepší přijít do fungujícího státu.

Politici stále mluví o tom, jak je třeba situaci řešit. Jejich kroky jsou ale asi stejně rychlé jako sprintující šnek. Musíme pouze věřit tomu, že jejich reakce nebudou tak pomalé, že na to doplatí celá Evropa. Jedno je jisté – dnes jsme ve válce. Doufejme, že to dopadne tak, jak předpověděla řada legendárních věštců. Křesťanský svět podle nich vyhraje. Ale za jakou cenu?

Foto: archiv