O tom, že žádost o důchod nemusí být žádná brnkačka, ale může se proměnit v docela solidní drama, se na vlastní kůži přesvědčil mim, bavič a zpěvák VÁCLAV UPÍR KREJČÍ (61). Jeho dovedla, nebo lépe řečeno dovezla záchranka, až na chirurgickou kliniku motolské nemocnice.

Diagnóza zněla zlomený obratel a následné krvácení do hrudníku. „Je to tak. Z budoucího čipery důchodce jsem se mohl stát důchodcem invalidním. A může za to opravdu ten důchod. Dostal jsem přípis, že mi chybí dva a půl roku nepodložených prací, takže mám smůlu. Nepamatoval jsem si, kde jsem všude dělal, ale věděl jsem, kde mám všechny svoje kalendáře, kam si od nepaměti píšu vše důležité a podstatné. Třeba, kdy mě vykradli, kdy jsem měl sex a taky, kde jsem pracoval. Je v nich prostě všechno,“ vysvětlil nám Upír po zhruba 90 minutové operaci už v pohodě odpočívající na JIPce.

Žel, ona zásobárna historických i současných dat byla naskládána v jeho studiu, nad schody a ještě k tomu na vysoké skříni. A na drama bylo zaděláno. „Vzal jsem žebřík a vystoupal po něm k oněm kalendářům. Nedostal jsem se ovšem až k nim. Najednou žebřík podjel a já letěl dva a půl metru vzduchem a při dopadu si zarval jeden schod do zad. Měl jsem vlastně štěstí v neštěstí. Všichni lékaři mi říkali – buďte rád, že chodíte a že jste neochrnul,“ svěřil se Václav.

Teď ho čeká ještě pár dnů v nemocnici, pak zhruba třítýdenní rekonvalescence a jak tvrdí, po ní hned nástup do pracovního procesu. „Ještě drobnost. Teď běží v televizi řada seriálů z lékařského prostředí, jací jsou lékaři a sestřičky, a já musím říct, že to platí jen v tom dobrém slova smyslu. Mají s námi pacienty obrovskou trpělivost. Někdy je člověk mrzutej, nervózní, oni se usmějí, chytnou za ruku, když heknete, hned přiběhnou, dají vám injekci nebo kapačku, aby to nebolelo. Klobouk dolů před nimi, jsou všichni skvělí,“ dodal Václav Upír Krejčí a už v dobrém rozmaru a s úsměvem se zakřenil na sestřičku Veroniku, která mu přišla změřit tlak.