Herečka Jitka Sedláčková už pár let zažívá hodně hektické pracovní období. Točí filmy, hraje v televizi a s divadlem křižuje republiku. Hraje denně, někdy dvakrát i třikrát a proto není divu, že je vděčná za svůj byteček 2+KK v klidné vilové čtvrti na Praze 4, který sdílí sama a má tak, nikým nerušená, možnost nabrat sílu do další práce.
„Kruh se uzavřel. Nedaleko odsud jsem se narodila a chodila na Gymnázium Budějovická. Pak jsem bydlela ve starším bytě na Spořilově. Nemám ráda staré věci a než bych ho renovovala, to jsem byt radši prodala a koupila si nový. Tento byl v nabídce poslední volný, čekal na mne,“ pozvala nás k sobě herečka.
Hned v úvodu Jitka Sedláčková upozornila, že není schraňovatel věcí. Nemá ráda zbytečnosti, skříně a šuplíky má z poloviny prázdné a s nadsázkou říká, že až jednou umře, nezbude po ní nic víc, než dvě krabice zbytečností. Přesto je pár věcí, které jsou jí blízké a nikdy by se jich nevzdala.
„Určitě je to hrnek, který mi kdysi koupila maminka a pak její brýle. Ty tahám všude sebou. Pak mám ráda pracovní stůl, který mi kdysi koupil můj bývalý manžel, tatínek syna Filipa. A pak máme se synem společné hračky, na kterých hodně lpíme. Někomu to může připadat hodně infantilní, ale ony jsou prostě součástí naší rodiny. Vozím je sebou i na chatu, doma je nechávám. Mám tu také obrázek od Dana Landy, kterého mám hodně ráda a toho obrázku si vážím.“
Kuchtění Jitku Sedláčkovou moc nebaví. Když nemusí, nevaří. Odmítá také kuchyňské pomocníky, nikdy by si nepořídila třeba myčku na nádobí. „To vše je pro mne zbytečné, je s tím akorát starost. Musíte to udržovat, mýt a nedej bože, když se ta věc rozbije. Ne, nechci.“ Jednu zvláštnost ale v její kuchyni najdete. „Někdo má za kamny dlaždičky, já tam mám obraz. Prskající omastek se sice už dostal pod sklo, ale pořád je to hezké,“ chlubila se domácí paní, která připravila vynikající štrúdl, ochucený sušenými švestkami namočenými v rumu.
Oáza klidu, tak nazývá Jitka Sedláčková svůj byt. V létě jí stíní balkón vzrostlá lípa, auta projíždějí ulicí minimálně. Ideální místo na promýšlení nových projektů, na studium hebrejštiny, do které se Jitka ponořila a hlavně na učení rolí. Jedna taková role byla hodně náročná a sousedům klidu moc nepřidala.
„No, to je pravda. V Divadle Na Jezerce jsme s Honzou Hřebejkem nastudovali komedii Je úchvatná. Je to o nejhorší zpěvačce světa, která, přestože zpívala neskutečně falešně, vyprodala Carnegie Hall. Ale ten falešný zpěv jsem musel někde nacvičit. Chodila jsem do koupelny, jednak jsem se tam nejlíp slyšela a myslím, že to nejméně rušilo sousedy. Alespoň si nikdo nestěžoval. Na chalupě je to jiné. Tam jsem si otevřela okno a pěla. Všichni okolo mě znají a věděli, že zkouším,“ smála se Jitka.
Ale nejen prací je živa Jitka Sedláčková. Přiznala, že své tělo hýčká. Dopřává si kvalitní jídlo, kvalitní víno či si dojde na masáž. Zbytek energie potom vydá při své denní dávce indiánského běhu.
„Na botách na běhání jsem nešetřila, i když jsme si koupila ty nejlevnější z těch drahých. Ale zase ráda běhám ve starých věcech. Mám po Filipovi spodky, na tom mám ustřižené kraťasy. Připadám si jako fotbalista, mám podkolenky, stará trika a v tom běhám v Průhonickém parku. Pořád někomu volám, kolik jsme už uběhla, jak to dneska jde. Ale nefotím se! Vypadám strašně, ale mám to ráda.“
Hodinka u Jitky Sedláčkové utekla jako voda. Pak se herečka přiznala, že večer hraje a chce si ještě trochu před tím odpočinout. Jasný povel k ústupu. Tak s námi alespoň nakoukněte do Jitčina soukromí a třeba se nechte i trochu inspirovat.
Foto: Herminapress
